Bailey Bridge, Boj o Gotskou linii

Postřehy Obergefreitera Michaela

Baiely Bridge 2010

Co se děje před akcí?

Tentokrát se naše známé družstvo pancéřových granátníků, které již není třeba představovat, sešlo v Hradci Králové na rekonstrukci jedné z bitev, která se udála v Itálii za druhé světové války na tzv. Gótské linii.

Na parkovišti jsme se sešli jako již mnohokrát předtím, navěsili na sebe vše potřebné a vyrazili do tábora, kde již čekali ostatní. Pozdravili jsme se se starými známými, které jsme už asi týden neviděli, ozvaly se hlášky typu „zase ty stejný ksichty apod." a šli jsme se někam zabydlet. Po nějakém čase zabydlování jsme se dozvěděli, že pojedeme ještě spolu s několika kluky do Hradce na Staré Náměstí Erenou (minule jsme šli pěšky), tak jsme se docela těšili na zpestření tohoto dne. Když jsme přišli k Ereně, trochu nám povadl úsměv, protože Erena se zdála být originálem se vším všudy včetně prken na korbě a když jsme se po nějaké době rozjeli, začala se korba podezřele hýbat a taková ostrá zatáčka, to bylo labůžo. Celá posádka korby se nakláněla a vyvažovala a stačilo říct už jen : „ A vyvažujemééé!" a „Nezastavujeme, máme zpoždění!" a idyla byla dokonalá. Cestou jsme posichrovali korbu ještě upínacím řetězem, na náměstí jsme dojeli v pořádku a nakonec se tomu všichni zasmáli.
Na Starém náměstí jsme trochu korzovali, poslechli si skotskou dudáckou kapelu, která dává téhle akci svůj osobitý nádech, popovídali si s návštěvníky, udělali nějaké ty fotečky a v 11. hodin jsme vyrazili zase zpět do tábora. Cesta zpátky Erenou byla snad ještě lepší!

V táboře jsme se ubytovali ve stínu pod stromy, protože začalo poctivě připalovat sluníčko a lenošili, plkali, došli si pro oběd a vyčkávali do doby, kdy jsme se měli sejít před bitvou na krátkou poradu, která následovala po té velitelské, nástup na apelplace a pak už jsme v plné polní nastoupili na pozici.

Bitva na Gótské linii

Sedíme opět na Ereně (kde také jinde) a čekáme, až se uvolní cesta a pojedeme dál, jedeme na frontu. Najednou se zepředu ozvala střelba. Předjel nás Sdkfz. 251 Hakl a z něj se vysypala pěchota a střelbou napadla nepřítele. Prý nás napadli Britové, vojáci od Waffen SS jim odpověděli střelbou a rozpoutala se divoká přestřelka. Pokoušíme se ještě dojet kus dopředu, pak nás ale zasáhla střela která vybuchla na korbě, zabila a zranila několik vojáků a strhla náš vůz z cesty. Otřesení výbuchem jsme se ti, kteří přežili sesypali za auta a snažili se krýt, kde to jen šlo. Zdravotníci se snaží ošetřit raěné. Další xploze už nepřišla, buď to byla zbloudilá střela nebo byl ten, kdo vystřelil zasažen sám. Povely důstojníků a poddůstojníků nás nahnaly do příkopu podél cesty, kdejsme všichni zalehli a očekávali případný další útok. Vojáci z předešlé linie však nepřítele zatlačili zpět a postupně se stahovali zpět a posilovali naši linii. Najednou se za námi, odkud jsme původně přijeli ozvala střelba a výbuchy a ozývá se křik, že to jsou tentokrát Američané, kteří nám vpadli do zad, pravděpdobně došlo k průlomu. Podporovaná obrněnou technikou se nám valí vstříc americká pěchota, rozvíjí se do rojnice, kryje se za technikou a za neustálé střelby zalehá a pálí po nás. Výbuchy granátů, štekot kulometů, pro někoho hudba, pro jiné noční můra. Obrněnci jedou vpřed a pálí do našich linií, vidím Alberta, jak ještě s někým láduje Panzerschreck a už se řítí nepříteli vstříc raketa a zasahuje cíl! Další obrněnce se řítí proti nám, nepřátelská pěchota se zvedá k útoku. Pálí naše kulomety a kanóny, nepřátelé nás zasypávají granáty a střelbou z automatických zbraní, naše pozice se zdá být neudržitelná, jsme tu příliš odkrytí. Stahujeme se do nejblizšího pořádného krytu a zaujímáme pozici v přilehlém bunkru. Zdravotníci se snaží krýt a přitom ještě zachraňovat raněné vojáky, tomu já říkám hrdinství. Situace je tak vypjatá, že se nám jeden zdravotník připletl do rány z Panzerschrecku a měli jsme co dělat, abychom ho dostali na zem než Albert vystřelil. Jestli bude Jürgen takhle zachraňovat krk jiným, o svůj brzo přijde! Zpoza bunkru se najednou vyvalil Hetzer, stíhač tanků a jede zatopit nepřátelským obrněncům, co nám tak dávají zabrat. Po chvíli boje je bohužel zasažen a začíná hořet, štěstí nám nepřeje. Zachraňuje se jediný člen posádky, který se posléze schovává u nás v bunkru. V podstatě nám do bunkru skočil a spadnul na hlavu mně a Wenzelovi, ale jak jde o život...
Wenzel podporuje chuť některých vojáků vpadnout nepříteli zpoza bunkru do boku mohutným pokřikem a svítí bojovým odhodláním. Skupina německých vojáků skutečně opouští bunkr a podléhá nepříteli nedaleko od nás, to je nerozum v takové palbě vylézat ven. Několik zásahů do našeho bunkru, nedá se ani pohnout, exploze duní ze všech stran. Snažíme se ze střílen opětovat palbu, ale je to málo platné. Když už to vypadá, že ustojíme nápor nepřítele, zezadu, odkud původně přišli Britové a byli zatlačeni zpět našimi vojáky se hrne nová vlna Britů. To znamená, že naši jsou mrtví nebo zajatí a jsme v kleštích. Nepřátelé se na nás valí ze všech stran, těžký zásah do našeho opevnění, snažíme se z rozpadlého bunkru zachranit, ale zasypává nás krupobití střel z kulometů obrněnců a palba pěchoty. Všichni postupně padli, buď zahynuli už v bunkru nebo nebo palbou ručních zbraní. Nepřátelská pěchota se převalila přes naši linii a po chvíli umlkají poslední ohniska odporu, je dobojováno!

Co se děje po bitvě?
Po bitvě jsme opět nastoupili na apelplace, kontrola všeho a všech, nikomu se nic nestalo, všichni živí a zdraví a probíhá tzv. Závěrečná děkovačka.

V tuto chvíli dochází k jednomu z významných okamžiků, velitel našeho družstva Unterfeldwebel Jens Bender je vyznamenán Eiserne Kreuz EK 2 neboli Železným křížem druhé třídy a následně obdržel i Eiserne Kreuz EK 1 - Železný kříž 1. třídy se zpětnou platností. Vyznamenán je za opakované hrdinství v boji, prokázané velitelské schopnosti a hlavně také za dlouhobou práci pro náš klub.

Takže vyznamenanému drei mall Hoch!!!

Po děkovačce a rozloučení jsme odešli zpět na parkoviště, svléknout z toho všeho nářadí, dojatý velitel s námi ještě chvíli pohovořil o otázce vojenských záležitostí, rozloučení a rozjeli jsme se každý domů. Ostatně za týden se zase uvidíme.

Kdo tam byl, tak ten ví, kdo nebyl, ten ať jede příště s námi!

MiSch